Škola jako před sto lety

Někteří přišli i dobově oblečení. Během dopoledne se pokoušeli psát násadkou s perkem. Zjistili, že to nebylo tak jednoduché, jak to zpočátku vypadalo. Na násadku se nesmí tlačit, aby se perko nerozskřípalo. S inkoustem se musí také opatrně, aby se kalamář nerozbil a inkoust nerozlil. Někteří byli od inkoustu špinaví. Ale pocit uspokojení z dokončené práce se přece jen dostavil.

 

Během dopoledne si žáci prohlédli učebnici biblického dějepisu z roku 1912. Přečetli si z ní dvě kapitoly o stvoření světa a prvních lidí a o Davidovi a Goliášovi. Děti zjistily, že čeština z těch let je pro nás již těžko srozumitelná. A obsah hodin dějepisu velmi odlišný.

 

Při tělocviku si procvičili pořadová cvičení, pochod za zpěvu písní i cvičení v družstvech na nářadí. A opět měli někteří bílá tílka a trika a modré či červené trenýrky.

 

Zpočátku našeho dne to vypadalo, že děti nevydrží sedět s rukama za zády a vždy když chtějí něco říci, že se musí přihlásit. Ale snaha přinesla ovoce a některým tento způsob práce docela vyhovoval.

 

Při hodnocení děti konstatovaly, že se jim vyučování tohoto dne líbilo, že byl neobvyklý klid při práci a že by si to rády zopakovaly. I z mého pohledu mohu říci, že děti, které jsou jindy při vyučování neklidné, pracovaly soustředěně, hlásili se, spolupracovaly.

                                                                                                                        Mgr. Zdeňka Švecová